PETR GERYCH: ANCIENT ANCIETY

Informace

Petr Gerych: „Zdánlivé ticho umění je relativní. Myslím, že stejně jako divák si vytváří názor na umění, tak i umění si vybírá diváka.“

Výstava Ancient Anciety představuje cyklus plastik hlučínského sochaře Petra Gerycha, který je inspirovaný příběhem antického Prométhea. Mytologický motiv se zde stává zrcadlem současných existenciálních stavů společnosti. Surovost kovu není pouhým materiálem, ale je nositelem tlaku a energie, jež se otiskují do formy. Umělecký proces se proměňuje v dialog mezi klidem a napětím – mezi okamžikem, který má být zachycen a silami, jež ho neustále narušují. Plastiky tak nesou pravdivý tvar chvíle, v níž se lidská úzkost, vzdor i touha po světle zapisují do materiálu. V plastikách lze vidět otisk života: energie přetavená do hmoty, která nese stopu zápasu i ticha po něm.

Petr Gerych
(*1979, Hlučín*)
Narodil se 31. března 1979 v Ostravě. Je absolventem Střední odborné umělecké školy v Ostravě, kde v letech 1994–1998 studoval obor výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů. Následně pokračoval na Vyšší odborné škole umělecké ve Zlíně v ateliéru sochařství vedeném ak. soch. Radimem Hankem (1999–2003). Vysokoškolská studia završil na Fakultě umění Ostravské univerzity, na katedře sochařství, pod vedením ak. soch. Mariuse Kotrby (2004–2009).

V současnosti působí jako vedoucí ateliéru Socha – design – prostor na Střední odborné škole umělecké a gymnáziu v Ostravě-Zábřehu, kde se věnuje pedagogické činnosti a zároveň aktivně rozvíjí vlastní uměleckou tvorbu.

Jeho tvorba vychází z hlubokého zájmu o lidskou duši, existenci a smysl života. Umění chápe jako dialog mezi autorem a materiálem – proces, v němž se hmota stává partnerem, ale zároveň i odpůrcem. Často ji podrobuje destruktivním zásahům, aby se dostal k její podstatě a odhalil základní tvarosloví. Vzniklé sochy nejsou pouze estetickým objektem, ale především výpovědí o lidském bytí, o hledání řádu, svobody i smíření v rámci kosmického koloběhu života a smrti.

Charakteristickým znakem jeho tvorby je napětí mezi brutalitou a jemností. Zatímco razantní zásahy do struktury hmoty působí syrově, výsledné formy nesou znaky hledání dokonalosti a harmonického tvaru. Divák je tak konfrontován s kontrastem mezi destrukcí a budováním, mezi energií a tichem, mezi dynamikou a klidem.

Gerychova tvorba působí jako zastavený okamžik myšlenky – nabízejí prostor k meditaci, ale i k vnitřnímu dialogu. Z jejich povrchu se line pocit svobody, ať už svobody materiálu, který se vymanil z původního řádu, nebo svobody myšlenky, která se otevírá divákovi k interpretaci.

KURÁTORKA: Michaela Kameníčková
Fotografie: archiv Petra Gerycha